Smrť Jánošíkova (1862) je poema, kterou napsal slovenský romantický básník Ján Botto (1829–1881). Jde o jeho vrcholné dílo, ve kterém dotvořil původně lidovou představu Jánošíka jako zbojníka na ideál hrdého a smělého junáka, který v sobě spojuje touhu lidu po svobodě a spravedlnosti.[1]
Báseň, kterou Botto dokončil v roce 1861, vyšla poprvé ve druhém ročníku almanachu Lípa o rok později. Skládá se z lyrického úvodu (předzpěvu) a devíti zpěvů. Jejím obsahem je polapení Jánošíka, jeho věznění a poprava.[1]
Pro mnohé společné rysy bývá báseň často připodobňována k Máji Karla Hynka Máchy (popisy přírody, boj proti útlaku, kontrast života a smrti, rozpor mezi snem a skutečností, hrdinové sní ve vězení o volnosti a svobodě, vzpomínky na rodný kraj, úvahy o životě a smrti). Hlavní postavy obou poem jsou však značně rozdílné. Zatímco Vilém z Máje je osamocený hrdina obviněný z vraždy, je Jánošík hrdina lidový, obviněný ze zbojnictví, nositel kolektivní myšlenky o svobodě.[2]
